úterý 2. ledna 2018

Podzim zaklepal, vešel a odešel

Léto nám zamávalo už dávno. Poslední teplé sluneční paprsky odešly též a přede dveřmi (nebo už ve dveřích?) je paní Zima.





Já mám však chuť zavzpomínat na období dýní. Ze kterých mám moc ráda polévku, ale o dost radši je vyřezávám. Připadám si pak jako dítě, jehož největší starostí je, zda se bude dýně usmívat, mračit nebo děsivě zubit.



A k dýni patří i moje sestra, bez které by to vyřezávání a radost možná nemělo cenu. Protože ve dvou se to lépe táhne i tvoří. A my si to tvoření užíváme.




Vítr nám rozfoukává vlasy, ruce trošku mrznou a fotkám přidává atmosféru jemný déšť. Na telefonech hledáme ty správné obličeje pro naše dýně a přemýšlíme zda dlabat naběračkou nebo lžící - nakonec použijeme obojí. Zkoušíme zda jsou nože dost ostré a ruce připravené.





Na místech. Nástroje pevně v rukou.



Sestra má úkol jasný. Namalovat dýním obličeje a já mezitím dlabu a dlabu.



Střídavě domýšlíme taktiku řezu, a i přesto že chvilku máme obavu, zda se nám dýně nerozpadnou, tak chválou samy na sebe rozhodně nešetříme.




 A musím říct, že se opravdu povedly a náš dům chránily před strašáky statečně a dostatečně.

Lena <3

Ze starého blogu.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Moc Vám děkuji za komentáře :)